Alianční týden modliteb 2010

Začátek ledna s sebou přinesl tradiční alianční týden modliteb. Jako každý rok jsem přemýšlel: „Půjdu? A kdy? A kolikrát? Dvakrát, třikrát, jako loni nebo předloni?“.

Bratr Petr M. mě povzbudil: „Je to dobrá příležitost, měl bys to využít, taky budu chodit.“. Tak jo, zkusím to. Začnu zítra - v pondělí. Na Novobranské bylo docela plno. Zjevně mladý sbor. Moderní chvály, kytara, příčná flétna, moc fajn. Na promítání textů používají můj oblíbený OpenSong...

Jestli takhle budu pokračovat, bude mít tohle povídání nejmíň pět stran. Tak to musím zkrátit.

Nakonec jsem vynechal zhruba tolik shromáždění, kolik vloni navštívil. A u těch, které jsem vynechal, to bylo vždy nejvíce pro lenost. A to je škoda. Co jsem si z těch setkání odnesl? Mnohem víc než jsem čekal. Došlo mi to asi kolem pátého. Věřím, že Bohu jsou takováto setkání křesťanů obzvláště milá. Ale jaké konkrétní zkušenosti jsem si odnesl? Určitě bylo úžasné vnímat a mít možnost porovnávat, jak různé sbory různě chválí Pána. Bylo fajn porovnávat prostory, v jakých se setkávají. Bylo skvělé slyšet v tak krátkém čase kázat různé pastory. Byla to příležitost opakovaně a z různých úhlů slyšet o projektu Křesťanské základní a mateřské školy Jana Husa, na který v průběhu týdne probíhala sbírka (škola už několik let funguje). Ale nejúžasnější bylo vnímat, jací jsou bratři a sestry z jiných sborů a mít možnost se společně modlit k našemu Pánu. Uvědomil jsem si jasněji, že náš sbor je relativně mladý, že v něm postrádáme generaci starších bratrů a sester. Mají něco, co mladí nemají. Jejich modlitby ve mně zanechaly silný dojem. Jsem za ten týden moc vděčný. Bylo to jiné než loni a předloni. Jaké to bude za rok?

Mario